Kostel sv. Prokopa

Farnost byla ve Vlkoši založena roku 1552 a patřila pod správu Velehradu. K farnosti patřily dříve i obce Kyselovice, Říkovice, Chropyně, dvůr Plučisko a Bochoř. Kostel sv. Prokopa je již třetí a stojí na močálovitém terénu.

První dva kostely byly zasvěceny sv. Jiří. První dřevěný byl vypálen za husitských válek, druhý byl také dřevěný. Za třicetileté války byl r. 1623 kostel vydrancován vojskem Bethlena Gabora a Valachy. Fara, která stála vedle kostela v místě dnešního hřbitova, byla srovnána se zemí. Roku 1630 za faráře Jiřího Domaliuse byl na kostel umístěn zvon s nápisem SIE DEUS PRO NOBIS, QUIS CONTRA NOS (BŮH-LI S NÁMI, KDO PROTI NÁM). V 17. st. byl do věže umístěn druhý zvon sv. Jiří s nápisem SVATÝ JIŘÍ, PROS ZA NÁS. Od r. 1691 je kostel zasvěcen sv. Prokopu (podle prof. Zdenky Mollinové).

 

Podle pověsti chtěli kostel sv. Prokopa postavit původně v Bochoři, ale kameny na svavbu kostela jim přes noc vždy zmizely a ráno se objevily ve Vlkoši.

           

Nynější kostel byl stavěn v letech 1724-37 olomouckým kardinálem Wolfgangem Schrattem ve slohu románském. Kostel stojí na dubových pilotech a jeho základy jsou vyztuženy lomovým kamenem až do výšky 1 m nad okolní terén. Jednolodní barokní stavba byla dokončena v roce 1737. Už v roce 1802 musel být kostel opraven, protože zdi i klenby praskaly. Tehdy byl rozšířen o presbytář a sakristii, takže je kostel dlouhý 34 m, široký 11m, vež je vysoká 51m. Znovu byl kostel důkladně opraven roku 1910, za faráře Antonína Weissera, podle projektu ing. arch. Sochora a 23. října 1910 byl biskupem Karlem Wisnarem konsekrován. Válku kostel přestál bez větších škod, až na rozstřílená okna. Jenže ve zdivu se stále objevovaly trhliny, zdi se vykláněly a klenba praskala tak, že puklinami širokými 7-8 cm bylo z půdy vidět dovnitř kostela. Nakonec byl kostel v havarijním stavu. Podle znaleckých posudků byl vinen hřbitov, při kopání hrobů v těsné blízkosti kostelních zdí byla zřejmě narušena původní pilotáž. Celé obvodové zdivo bylo nutno stáhnout ocelovými lany, práce na generální opravě trvaly od roku 1968 do roku 1974. Kostel byl nově omítnut, krovy opraveny, střechy nově pokryty plechem, uvnitř vyměněna celá elektroinstalace, zařízeno topení a radikálně přestavěn kůr. Náklady přesáhly milion korun.
Jeden ze zvonů je ze starého kostela z roku 1680. V letech 1916-17 byly tři zvony zabaveny pro vojenské účely. V roce 1924 byly pořízeny tři nové zvony a ty byly roku 1942 znovu zabaveny okupačními úřady.

Původní šindelová střecha byla nahrazena v r. 1886 břidličnou a byla zvýšena věž. Mozaiková okna jsou z počátku tohoto století, věžní hodiny z roku 1948. U vchodu do kostela nalezneme náhrobní desky, které se týkají příslušníků rodiny Tkaných z Kyselovic. V letech 1969-73 byla provedena generální úprava kostela a v roce 1978 byly instalovány nové varhany, které byly posvěcené 16. dubna 1978 biskupem Josefem Vranou. V roce 1982 byly pořízeny dva nové zvony. V roce 1993 byla provedena oprava krytiny a fasády na věži a oprava sakristie.

                   

Rodáci z Vlkoše, kteří vystudovali na kněze:

P. Tomáš Hrabal

P. Rozkošný

P. Oldřich Janoš

P. Antonín Řikovský

P. Josef Tomčík

 

informace z: VLKOŠSKÝ ZPRAVODAJ (červenec 2003, číslo 1, str. 6), almanach 700 LET OBCE VLKOŠ

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pamětní zápis o vlkošské faře

Ve Státním okresním archivu Přerov jsou deponovány archiválie vzniklé z činnosti římskokatolického farního úřadu Vlkoš. Pod inventárním číslem 6 se nachází Inventární popsání vlkošského farního kostela, jeho příjmů, fary a hospodářských budov. Tento investář vznikl zřejmě po nástupu faráře Franze Strassera v roce 1798 na přelomu 18. a 19. století. Uveřejňujeme zde volný překlad jeho Pamětního zápisu o farní budově, ve kterém je popsána historie farní budovy a také současně historie požárů, které trápily vlkošské obyvatele v 18. a začátkem 19. století.


V kterém roce byla farní budova postavena, není možné uvest vzhledem k nedostatku údajů. Žijí ale farníci, kteří pamatují první budovu a vypovídají, že jak farní obydlí, tak i hospodářské budovy, stodoly a kůlny byly pouze ze dřeva. Tyto staré budovy shořely při ohni, který vznikl 26. května 1758 v sousedství u Navrátilů nepozorností dětí, takže tehdejší farář i jeho nástupci se svými kooperátory museli bydlet v zahradním domku, který si vyžádal od faráře Gerischera, zatímco služebnictvo muselo pobývat v nezastřešených budovách spáleniště.
Tehdejší farář Anton Krömer se obrátil na Jeho knížecí milost s prosbou o postavení budov (k čemuž sice od pradávných časů byli povinni farníci, podobně jako k jejich udržování v dobrém stavu), ale protože zrovna v tomto roce oblehl pruský král hlavní město a hraniční pevnost Olomouc, bylo také postavení budov odloženo na pozdější dobu. Farníci nechtěli plnit své povinnosti pod záminkou, že od farnosti odpadly tři lokality, totiž Chropyně, Zářičí a Plešovec, a tudíž nejsou s to dostát svému závazku. Přece jen ale vystavěli farníci v roce 1759 stáje a stodoly svým vlastním nákladem a slíbili, že při chystané stavbě fary budou vykonávat tažnou a pěší robotu. Faráři s kooperátory museli tedy zůstat až do roku 1771 v zahradním domku. V roce 1767 obdržel tehdejší farář Josef Karl Pahnost od kníže-biskupského úřadu dovolení použít 1030 zlatých z kostelních peněz a vypůjčit si jinde ještě 1000 zlatých. Ty obdržel z pokladny Sarkandrina s dodatkem, že těchto 1000 zlatých má být vráceno následujícím farářem, a sice 50 zlatých ročně s ročními úroky. Tento kapitál byl teprve v roce 1800 zcela zaplacen.
Dne 7. října roku 1767 položil farář Josef Karl Pahnost základ k farní budově, přičemž byl bohužel osočen sousedem z č. 31 Jakubem Zoubkem a ještě více jeho ženou, kteří tvrdili, že tou stavbou bude omezen přístup k jejich gruntu. Nová budova byla vysvěcena 4. července 1771 o svátku sv. Prokopa opata, patrona kostela, k čemuž byl instalován farář Josef Karl Pahnost přerovských děkanem Josefem Antonem Grunerem.
Dne 28. listopadu 1786 o půl druhé odpoledne vznikl požár skrze nešťastné sušené konopí v domě č. 9. Oheň zapálil dům č. 8, a protože se otočil vítr, shořelo č. 46 se stodolou, potom shořel obecní dům č. 47, po něm podsedek č. 48 se stodolou, dále shořely dva domy č. 44 a 45, a když hořel dům č. 48, začal foukat prudký vítr, který zanesl žhnoucí uhlíky na kovárnu č. 36, stojící za vesnicí, zároveň shořel selský grunt č. 35, u kterého zůstaly stodoly a obydlí podruha, ve stejném okamžiku shořel podsedek č. 49 se stodolou, spolu s tím č. 26 bez stodoly, selský grunt č. 27 bez stodoly, podsedek č. 28 se stodolou, podsedek č. 29 se stodolou, selský grunt č. 31 se stodolou, selský grunt č. 32 se stodolou, selský grunt č. 33 se stodolou, selský grunt č. 34 se stodolou. Protože farní dvůr č. 30 stojí uprostřed, zapálil oheň i farní hospodářské budovy a stodoly, přičemž tehdejší farář Pavel Čech utrpěl velkou ztrátu, protože oheň zničil jak jeho vlastní sklizeň obilí, tak i obilí desátkové, loňskou otavu a slámu, bryčku a krytý kočár, dva povozy, dvoje sáně, všechny koňské postroje a ostatní nářadí. Shořelo by i farní obydlí, kdyby nebylo opatřeno požárními zdmi a nemělo střechu pokrytou taškami a kdyby farář Pavel Čech nenechal před rokem osadit železné okenice v horním patře, vzhledem k tomu, že domy z obou stran byly těsně u fary a soused z č. 31 měl u oken kůlnu se střechou ze slámy. Plameny vznikly i přes železné okenice do pokoje a hořelo okno se závěsem, židle, stůl, ale šťastným zásahem byl oheň uhašen. Sousedova kůlna byla komisionálně stržena a jemu bylo přísně zakázáno postavit v budoucnu nějakou podobnou.

 

Dne 4. Října 1802 vypukl opět požár v domě č. 45, ale jak, není dosud známo. Připisuje se to vojsku II. hulánského regimentu. Při tomto ohni byly zničeny domy a obecní dům č. 45, 78, 44 a 47, selský grunt č. 46 bez stodoly, podsedek č. 48 se stodolou, podsedek č. 49 se stodolou, selský grunt č. 50 se stodolou, selský grunt č. 51 bez stodoly, podsedek č. 23 se stodolou, domek č. 24, selský grunt č. 25 bez stodoly, selský grunt č. 26 se stodolou, selský grunt č. 27 se stodolou, podsedek č. 28 se stodolou, podsedek č. 29 se stodolou, selský grunt č. 31 se stodolou, selský grunt č. 34 se stodolou, selský grunt č. 35 bez stodoly, domy č. 36, 59, 61, 64.
Protože farní dvůr č. 30 stojí uprostřed, zapálil oheň i farní hospodářské budovy a stodoly, přičemž tehdejší farář Franz Strosser utrpěl velkou ztrát, protože oheň zničil jak jeho vlastní sklizené obilí, tak i obilí desátkové, leňské seno, otavu a slámu, dva kryté kočáry, jeden povoz, jedny sáně, všechen rohatý a černý dobytek, drůbež, dřevo a další nářadí. Shořela by i farní budova, kdyby nebyla opatřena požárními zdmi a neměla střechu pokrytou taškami a kdyby neměla železné okenice v horním patře. I přesto, vzhledem k tomu, že z obou stran těsně přiléhaly domy a soused z č. 31 měl pod okny kůlnu se slaměnou střechou, jejíž výstavba mu ale již po předchozím ohni byla zakázána, ale on ji přece jen znovu postavil, se dostal oheň do pokoje v horním patře, shořelo celé okno, podlaha, ale pak byl oheň naštěstí uhašen. To se stalo díky rytmistrovi von Koniař od 2. Hulánského regimentu, který byl ležením v Kyselovicích. Na volání o ohni nasedli na koně a tryskem přijeli do Vlkoše, aby poskytli pomoc. Oheň na faře neuhasili vodou, která všechna vyschla, ale blátem uhasili hořící okna v horním patře a tím způsobem zachránili farní budovu od úplného zničení.

I když bylo sousedu z č. 31 Jakubu Zoubkovi co nejpřísněji zakázáno zřídit kůlnu a zákaz často opakován kroměřížským hospodářským úřadem. Zoubek ji stále držel, třikrát či čtyřikrát dožádán krajským úřadem a jednou dokonce i moravským guberniem. Teprve po vynaložení 70 zlatých a třech týdnech vězení musel nově zřízenou kůlnu strhnout, a protože nad farářem nemohl zvítězit, prodal nakonec z rozmrzelosti svůj grunt č. 31.

 Zdroj: VLKOŠSKÝ ZPRAVODAJ, prosinec 2005, číslo 3-4, autor: PhDr. Jiří Lapáček

Menu

VOLBY

Volby 2017

TRŽNÍ ŘÁD

Tržní řád     

Úřad práce v Přerově

http://portal.mpsv.cz/upcr/kp/olk/kop/prerov

Facebook - stránky obce

http://www.facebook.com/pages/Obec-Vlko%C5%A1-u-P%C5%99erova/120949127977559

http://www.ok-tourism.cz/

http://www.kr-olomoucky.cz/integrovany-dopravni-system-olomouckeho-kraje-idsok-cl-36.html

kaplička.JPG

27. 5. Valdemar

Zítra: Vilém

Mikroregion Moštěnka

www.mostenka.cz

MAS Partnerství Moštěnka

www.mas-mostenka.cz

Kraj pod Hostýnem ožívá

http://hostynsko.cz/

http://www.kr-olomoucky.cz

Dotace z rozpočtu Olomouckého kraje POV 2016

Dotace z rozpočtu Olomouckého kraje POV 2015

http://www.obecvlkos.cz/index.php?nid=1893&lid=CZ&oid=1924733

Projekt obce Vlkoš z ROP Střední Morava

Rekonstrukce místních komunikací, nové chodníky, veřejné osvětlení v obci Vlkoš
http://www.rr-strednimorava.cz/

Návštěvnost stránek

236156
vlkos_pata.png