Drobečková navigace

Aktuální zprávy > Historie > První světová válka a obyvatelé obce Vlkoš

PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA

V OBCI

 Bez názvuu.jpg

V roce 2014 jsme si připomněli 100. výročí zahájení 1. světové války. Dne 28. června byl na následníka rakouského trůnu Ferdinanda d´ Este spáchán v Sarajevu atentát. Na den přesně o měsíc později vyhlásil rakouský císař František Josef I. válku Srbsku. Postupně se na jednu či druhou stranu znepřátelených táborů přidávaly další a další státy. Začala válečná hrůza trvající dlouhé čtyři roky. První světová válka stála životy 7 940 000 lidí, 19 536 000 bylo raněno.
Ve Vlkoši uctili 4. července 1914 v chrámu Páně památku zemřelých Ferdinanda d´ Este a jeho manželky. Po vyhlášení všeobecné mobilizace 31. července 1914 musel hned 2. srpna narukovat každý zbraněschopný muž do 42 roků věku. Z Vlkoše to bylo v prvním roce 102 mužů, z Kanovska 18, z Věžek 7. V období let 1915/1916 narukovalo z Vlkoše 25 mužů, z Věžek 3, z Kanovska 9.
Protože byli povoláni takřka všichni práceschopní muži, práci v hospodářství musely zastat ženy a děti. Hospodaření bylo ztěžováno i stále častějším rekvírováním koní, obilí, mouky, sádla. V roce 1915 přestalo být dodáváno bílé pečivo, nedostávalo se totiž obilí a úřady stanovily, kolik obilí se muselo prodat za maximální cenu a kolik mouky si mohl hospodář ponechat pro svou potřebu, nedodržení se vymáhalo vojskem.
Stát zabavoval i další majetek, např. kovy pro výrobu zbraní, takže byly rekvírovány zvony, kliky, mosazné hmoždíře, ale i svícny, kůže aj. Z papíru se dělaly podešve do bot, ale i látky. Na všechny životní potřeby byly vydávány lístky: moučenky, mydlenky, cukřenky, šatenky, tabačenky, lístky na sádlo, svíčky, luštěniny, botky aj. Podomácku se vyráběly svíčky, vařilo mýdlo, pivo apod. Kvetl prodej nedostatkového zboží za přemrštěné ceny - keťasení. Znehodnocení měny vedlo k tomu, že se začalo platit zbožím, znovu se rozvíjel výměnný obchod.
Erár si zajišťoval dostatek finančních prostředků  prostřednictvím válečných půjček vymáhaných na vlastních občanech. V případě Vlkoše bylo vydáno od roku 1915 do roku 1918 celkem 53 513,04 K, které byly vypůjčeny v rolnické záložně ve Vlkoši. Po válce došlo k jejich uhrazení u pojišťovny prodejem půjček, ale celková ztráta činila 8 210,79 K.
Dne 29. října 1918 se do Vlkoše dostala zpráva o vytvoření republiky, občané se po 3 dni radovali. Z domů vlály prapory, před školou měl kaplan P. Jan Horák řeč k velkému davu shromážděných občanů. Žáci před školou zasadili lípu svobody.

Do I. světové války z Vlkoše a Kanovska narukovalo více jak 100 mužů. Většina z nich se vrátila, ale bohužel osud tomu chtěl, že i z Vlkoše a Kanovska padlo několik mužů. Jména některých z nich jsou zaznamenána v kronice. 

Ve vlkošské kronice jsou zaznamenáni tito občané:
František Bednařík, dělník při zemědělství, nar. 21. 4. 1893, Vlkoš. Narukoval 1915, padl 2. 7. 1919 v Nové Vsi na Slovensku. Převezen do Vlkoše a v roce 1920 pochován.
Ferdinand Eiselt, řezník, nar. 30. 8. 1884 v Brené ve Slezsku. Narukoval 1. 8. 1914. Raněn 22. 9. 1914 v Srbsku a v nemocnici v Drku 23. 9. zemřel a tamtéž pochován.
Antonín Hrabal, obuvník, nar. 8. 9. 1894, Vlkoš. Narukoval 15. 4. 1915, padl 20. 7. 1915 u Sokalu v Rusku a tamtéž pochován.
František Hrabal, zemědělský dělník, nar. 6. 12. 1873, Vlkoš. Narukoval v prosinci 1914, padl 7. 9. 1915 u Černovic a tam pochován.
Metoděj Hrabal, zemědělský dělník, nar. 8. 6. 1875, Vlkoš. Narukoval 2. 8. 1914, padl 15. 5. 1915 v Haliči, tamtéž pochován.
Prokop Hrabal, zemědělský dělník, nar. 13. 1. 1885, Vlkoš. Narukoval 2. 8. 1914, padl u Měchova a tamtéž 19. 11. 1914 pochován.
František Hrdlička, dělník, nar. 9. 3. 1893, Vlkoš. Narukoval 26. 10. 1914, padl 18. 7. 1915 u Sokalu a tam pochován.
Josef Hrdlička, zemědělský dělník, nar. 8. 10. 1896, Vlkoš. Narukoval 15. 4. 1915, padl 12. 7. 1915 u Sokalu a tamtéž pochován.
Ignác Podmětal, zemědělský dělník, nar. 13. 12. 1889, Vlkoš. Narukoval 1. 8. 1914, padl 15. 11. 1914 u Sanoku v Rusku a tam pochován.
Josef Rak, nar. 14. 5. 1878, Vlkoš. Zemřel v nemocnici v Karlovaci 1. 5. 1918 a tam pochován.
Josef Rozkošný, rolník, nar. 4. 5. 1880, Vlkoš. Narukoval 2. 8. 1914, zemřel v zajetí v Rusku, v kazaňské gubernii, ve městě Lajšově, v září 1916.
Josef Žákovský, kovář, nar. 6. 9. 1900, Vlkoš. Narukoval 12. 2. 1918, zemřel 8. 9. 1918 na plicní chorobu, kterou onemocněl v Radomi v Polsku. Jeho mrtvola byla převezena do rodné obce a na zdejším hřbitově pochován.
Josef Tyl, zemědělský dělník, nar. 11. 3. 1898, Vlkoš. Narukoval v r. 1916. Raněn na ruské frontě, zranění podlehl v nemocnici Karlsberku 30. 9. 1918, tam pochován.
Ferdinand Vodička, kovář, nar. 9.10. 1877, Vlkoš. Narukoval 20. 2. 1915, zemřel na choleru 1915 v Haliči, tam pochován.
Josef Vrtěl, dělník, nar. 1882, Vlkoš. Nezvěstný od 2. 1. 1918.
František Vyzula, rolnický syn, nar. 24. 12. 1884, Vlkoš. Narukoval 1914, padl v Rumunsku a tam pochován v r. 1917.
František Zásměta, zahradník, nar. 13. 4. 1896 v Dobrkovicích, okr. Uh. Brod. Narukoval 1916, nezvěstný od převratu z italské fronty.
Ignác Zoubek, zemědělský dělník, nar. 8. 9. 1896, Vlkoš. Narukoval 15. 4. 1916, padl 20. 7. 1916 u Lubna, tam i pochován.

V roce 1920 nechala obec postavit v parku pomník firmou Semerád v Olomouci nákladem 16 000 Kč. Dne 21. srpna 1921 byl pomník slavnostně odhalen. Slavnost začala odpoledne průvodem k pomníku, u kterého měl přednášku prof. Šulák z Holešova. Následně přednesli žáci školy tři básně, k poslechu hrála hudba Františka Tyla z Vlkoše. Po odhalení pomníku se zúčastnění odebrali do zahrady obecního hostince, kde pokračoval koncert a bylo pohoštění. Na pomníku jsou uvedena jména 29 mužů, kteří padli, zemřeli nebo se stali nezvěstnými.

PhDr. Jiří Lapáček, VLKOŠSKÝ ZPRAVODAJ, červenec 2004, číslo 2

 

POMNÍK PADLÝCH Z I. A II. SVĚTOVÉ VÁLKY

Umístění: v parku před ZŠ a MŠ Vlkoš

Na objektu je textový údaj: Našim padlým a zemřelým vojínům (kteří se nedočkali naší svobody) věnují občané vlkoští. „Život je stálý boj a mír jen bezděký, smrt ale krátký boj a pak klid na věky!“ 1939 – 1945 Zemřeli – abychom svobodně žili.

Rok postavení: 1920

Do války postupně narukovalo více jak 100 mužů, z nichž někteří se domů nevrátili. Jen některé rodiny těchto mužů se dozvěděli, co se s nimi stalo. Všichni muži, kteří se domů nevrátili, spočívají v daleké cizině v  hrobech a někteří dokonce neznámo kde. Těmto občanům, kteří se již neshledali se svými rodinami, byl postaven pomník padlých se symbolickým hrobem. Pomník nechala postavit obce Vlkoš v roce 1920 v parku firmou Semerád v Olomouci nákladem 16 000 Kčs. Dne 21. srpna 1921 byl pomník slavnostně odhalen. Slavnost začala odpoledne průvodem k pomníku, u kterého měl přednášku prof. Šulák z Holešova. Následně přednesli žáci školy tři básně, k poslechu hrála hudba Františka Tyla z Vlkoše. Po odhalení pomníku se zúčastnění odebrali do zahrady obecního hostince, kde pokračoval koncert, a bylo pohoštění. Na pomníku jsou uvedena jména 29 mužů, kteří padli, zemřeli nebo se stali nezvěstnými.

V roce 1939 vypukla II. světová válka. Ani tato válka se neobešla bez obětí na životech z naší obce. Jména těch, kteří zahynuli v II. světové válce, byla po roce 1945 doplněna na tento pomník padlých.

Samotný pomník se skládá z kamenného podstavce na němž jsou vyobrazeny reliéfy a pylonu, který byl přirovnáván ve starém Egyptě k hoře, na níž se zjevuje vycházející slunce. Symbolika slunce je také spjata s myšlenkou, že pylony stávaly u vstupu do chrámu, který představoval počátek dne, kdy jsou lidé svoláváni do nového života. Na čelní straně pylonu je malý reliéf Ježíše Krista s trnovou korunou, znak československých legií a pod ním nápis „Našim padlým a zemřelým vojínům (kteří se nedočkali naší svobody) věnují občané vlkoští.“ „Život je stálý boj a mír jen bezděký, smrt ale krátký boj a pak klid na věky!“ 1939 – 1945 Zemřeli – abychom svobodně žili.

Část nápisu „kteří se nedočkali naší svobody“ byla v době protektorátu vybroušena a původní nápis je tak neúplný. Stejně tak byla vybroušena část znaku legií a to konkrétně štít se znakem Slovenska.

Okolí hrobu je upraveno jako symbolický hrob padlým vojákům, kteří odpočívají v daleké cizině či neznámo kde. Jejich příbuzní tak měli alespoň symbolické místo, kde zapálit svíčku.

 

 pomnik.jpg

 

Menu