Horní menu

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Obec > Historie > Významní vlkošští rodáci a významní lidé, kteří ve Vlkoši žili nebo působili

VÝZNAMNÍ RODÁCI A VÝZNAMNÍ LIDÉ,
KTEŘÍ ZDE ŽILI A PŮSOBILI

 

 collage (2).jpg

 

František Mirovít Lorenc
1800 - 1863

Narodil se 16. června 1800 ve Vlkoši č. 43 (školní budova). Otec Jan Lorenc zde vyučoval, matka Anna, rozená Gráfová, pocházela z Velkých Těšan. U otce se František vyučil učitelství, učil na několika školách v Kroměříži a od roku 1829 učil ve Vlkoši. Zde se i oženil. Když se v roce 1836 uvolnilo učitelské místo v předměstské triviální škole, při kostele sv. Mořice v Kroměříži, dlouho se nerozmýšlel a využil tuto nabídku. K jeho rozhodnutí opustit Vlkoš přispěla smrt jeho první manželky, která zanechala 2 dcery. V roce 1838 se podruhé v Kroměříži oženil a měl další 3 děti. Byl významný buditel národního života na Kroměřížsku. Jeho buditelská práce, věnovaná českému živlu, položila pevné základy pozdějšímu boji o českou Kroměříž. Byl ředitelem kůru v kostele P. Marie v Kroměříži, autor chrámových skladeb, učitelem Moravské školy v Kroměříži. V roce 1848 byl informátorem a průvodcem poslanců říšského sněmu. Jeho úsilí děkujeme za zrychlený počešťovací proces v Kroměříži po roce 1860. Zemřel 2. května 1863 v Kroměříži.

 

P. Tomáš čili Apolinář Hrabal
13. 2. 1865 - 7. 2. 1946

P. Hrabal maturoval na gymnáziu v Přerově na němž byl tehdy ředitelem Jakub Škoda. Vysvěcen na kněze byl v r. 1881. Vstoupil do řádu Milosrdných bratří a kněžskému stavu se věnoval od r. 1884. Působil v Prostějově, Opavě, ve Valticích a v Praze. Po utvoření Československé republiky mu byl svěřen důležitý úkol a byl poslán do Bratislavy, kde se stal převorem kláštera. Během působení v Bratislavě postavil v klášteře do dvorního prostoru jedno křídlo nemocnice, takže mohlo být přijato o 50 pacientů více, než když převor nemocnici převzal. Po návratu do Prahy si vytkl za cíl vybudovat nemocnici "Na Františku" a přes nesmírné překážky se mu to podařilo v letech 1924 - 1927. Na stavbu nebylo peněz, nebylo porozumění, každé jednání ztroskotalo. Žádný velký ani malý peněžní ústav nechtěl poskytnout půjčku na vybudování knězi. Nakonec mu bylo půjčeno 1 000 000 Kčs od Dělnické Záložny.
Když se před válkou jednalo o postavení odborné školy pro ženská povolání v Přerově a celé jednání vázlo na mrtvém bodě, byl převor P. Hrabal jedním z hlavních činitelů, který se za tuto věc ochotně a ze srdce rád postavil. Za jeho přičinění byla nakonec v Přerově škola postavena.
O našem rodáku P. Tomáši Hrabalovi se dočítáme zajímavé podrobnosti v rozsáhlé knize, kterou napsal Frant. Benedikt Bogar.

 

JUDr. Cyprián Rozkošný
1867 - 1941

Kanovský rodák, prezident krajského a později nejvyššího soudu v Brně.



Major Florián Kroupa
1887 - 1931

narodil se 30. dubna 1887 ve Vlkoši. Po vychození trojtřídní obecné školy vstoupil do učení u firmy Zapadlo v Přerově, aby se vyučil stolařem. Vzdělával se dále na pokračovací škole a navštěvoval cvičení Sokola, v němž se stal později cvičitelem. V roce 1908 nastoupil vojenskou službu v Novém Městě u Vídně. Svojí pílí zde soukromě vystudoval pět tříd německé reálky. V armádě zůstal až do vypuknutí války, kdy byl poslán na frontu. Byl zraněn, ale po uzdravění opět poslán na frontu. V roce 1915 byl zajat u Kyjeva. Dne 12. srpna vstoupil jako dobrovolník do srbského dobrovolnického sboru v Rusku a s ním odjel v srpnu 1917 do Francie, kde byl přidělen k 21. pluku, který bojoval  Terron a Vouziers. Za své hrdinství obdržel řadu vyznamenání: srbskou medaili Spomenien za rat, medaili Vítězství, Válečný kříž, francouzskou Medaile commemorative Francaisede la grand Guerre. V roce 1919 se vrátil do vlasti.
V tomtéž roce byl zařazen do kurzu instruktorů tělesné výchovy v Milovicích a následně v květnu ho vyslalo ministerstvo národní obrany jako vůdce se sportovci do Paříže na Pershingovu olympiádu. Jako dobrý šermíř byl povolán v roce 1920 ministerstvem národní obrany za velitele tělocvičné vojenské školy v Praze, kde až do roku 1923 vyučoval tělocvik, šerm, plavání a lyžování. V roce 1922 byl vyslán ministerstvem národní obrany do Scheveningen v Nizozemí jako reprezentant ČSR v šermu.
Od roku 1923 byl u 36. pluku v Užhorodu. V roce 1929 byl jmenován majorem a velitelem technické roty. V roce 1931, po návratu z Krivé, kde pracoval jako velitel ženijního tábora, zemřel 22. srpna raněn mrtvicí. Pochván byl v Praze na Olšanech.

 

Kapitán Josef Macháček
podplukovník letectva in memoriam
1902 - 1979

Narodi se 6. února 1902 na Kanovsku č. 2, kde prožil své mládí. Ve Vlkoši navštěvoval obecnou školu, měšťanku vychodil v Přerově. Vzdělání ukončil maturitou na Státní vyšší průmyslové škole v Košicích v roce 1923. Presenční vojenskou službu začal jako vojín u druhého leteckého pluku v Olomouci, kde v roce 1924 absolvoval záložní důstojnickou školu a téhož roku leteckou pozorovatelskou školu v Chebu. Jako četař aspirant odešel koncem března 1925 do civilu a byl zaměstnán krátkou dobu jako technický úředník v Moravských ocelárnách v Olomouci. Pak vstoupil do vojenské akademie v Hranicích, kde byl vyřazen jako poručík dělostřelectva.
Prošel mnoha posádkami (Prešov, Kežmarok, Cheb, Praha). V roce 1933 absolvoval jako letecký nadporučík pilotní školu v Olomouci a Chebu. Kapitánem byl jmenován v roce 1937. Až do okupace Německem sloužil u leteckého pluku v Olomouci. Jako letecký akrobat a vedoucí akrobatických skupin se vycvičil i na nočního stihače, byl učitelem a velitelem nočních kurzů. Sepsal i knihu O letecké akrobacii.
Ve 20. a 30. letech často zajížděl do Vlkoše - Kanovska. Jeho rodiče hospodařili na Kanovsku v čísle 2. Tehdy tu žil ještě jeho bratr Cyril. Létával na dvojplošníku nad obcí a někdy v tak malé výšce, že občané kteří ho sledovali, už věděli, o koho se jedná. Když proletěl několikrát nad obcí, zamířil pak do výšky a předváděl své letecké a akrobatické umění.
Za války pracoval v domácím odboji, přes několik spojek předával hlášení do Anglie o počtu a druhu německých letadel na letišti ve Zlíně a Brně.  Sám také připravoval přelet do zahraničí, i když měl vše připraveno, let se pro špatné povětrnostní podmínky nakonec neuskutečnil.
Po osvobození v roce 1945 nastoupil službu na letišti v Brně. Zanedlouho ho povýšili, i v důsledku za války vyvíjené ilegální činnosti, na štábního kapitána a brzy na majora.
Po únoru 1948 ho propustili z činné služby s odůvodněním Ministerstva národní obrany. Svými politickými a charakterovými vlastnostmi nesplňoval podmínky pro budování nové armády. V roce 1950 mu odňali vojenskou hodnost majora letectva a byl přeložen do počtu mužstva jako vojín v záloze.
Zemřel 13. října 1979 v Opavě.
V roce 1991, na žádost dcer, byl plně rehabilitován. Byla mu vrácena nejen hodnost majora, ale byl povýšen na podplukovníka letectva in memoriam.



Ing. František Minařík
laureát státní ceny
1934 - 1991

Narodil se 4. dubna 1934 ve Vlkoši. Pocházel z prostředí malorolnického, z dosti chudých poměrů. Po ukončení měšťanské školy pracoval 1 rok jako praktikant ve Šlechtitelské stanici Stará Ves. Přes dobré studijní výsledky se měl učit soustružníkem. Teprve na speciální přímluvu se jeho otec rozhodl dopřát mu alespoň střední vzdělání. Navštěvoval vyšší rolnickou školu v Přerově, která měla pro adepty studia zajímavou podmínku a to 10 měsíců praxe před nástupem do školy. Tuto praxi vykonával ve šlechtitelské stanici v Horní Moštěnici. Po absolvování této školy začal pracovat jako asistent na Šlechtitelské stanici v Čelechovicích. V roce 1958 začal dálkově studovat vysokou školu zemědělskou v Brně, obor fytotechnický a studium ukončil 1963 státní zkouškou. Již v roce 1962 se šlechtitelské stanice začaly specializovat na šlechtění jednotlivých plodin a tak přešel do Hrubčic, kde zastával funkci jako hlavní šlechtitel na úseku novošlechtění jarních ječmenů. V roce 1983 byl jmenován do funkce vedoucího této Šlechtitelské stanice a v roce 1989 ze zdravotních důvodů požádal o uvolnění. 
Je autorem a spoluautorem 16 odrůd jarního ječmene, mnohé z nich jsou povoleny k pěstování i v zahraničí. Založil tzv. diamantovou řadu jarních ječmenů, vysoce výnosných odrůd s kratším, nepoléhavým stéblem a s velkým počtem klasů na jednotku plochy (800 - 1000 klasů na m2). Byl členem několika vědeckých rad výzkumných ústavů a až do své smrti členem Československé akademie zemědělské. Za poctivou a obětavou práci pro rozvoj československého zemědělství mu byla dělena resortní a státní vyznamenání.

 

Oldřich Vodička
1910 - 1949

Narodil se ve Vlkoši u Přerova a zde také vystudoval základní školu. V Přerově se využil automechanikem u firmy Skácel a Dubina. V roce 1939 se aktivně zapojil do II. odboje a v prosinci téhož roku utekl před gestapem přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Střední Východ do Francie. K vojsku byl odveden 14. února 1940 v Marseille. Po kapitulaci Francie se přesouvá do Anglie, kde je v rámci nově vytvořené československé armády zařazen do motorizovaných jednotek. V říjnu 1944 se jako příslušník Čs. samostatné obrněné brigády ve Velké Británii zúčastnil bojů při obléhání přístavu Dunkerque. V dubnu 1945 byl převelen k jednotce, která se stala součástí 3. americké Pattonovy armády, která se probila 21. dubna 1945 na československé území. Po válce začal provozovat svou živnost u firmy Posselt, kde zaměstnával dva dělníky a jednoho učně.
Podporučíku Oldřichu Vodičkovi se staly osudnými kontakty s majorem Květoslavem Prokešem, s nímž se poznal za války v Anglii a příležitostně se vídali i po válce (Květoslav Prokeš byl ústřední postavou pravděpodobně vyprovokované přípravy protistátního převratu). V rámci zatýkací akce byl 16. května 1949 Vodička zatčen bezpečnostními orgány (StB z Olomouce), odvezen do Olomouce (zde při prvním výslechu jakoukoli účast na akci popřel) a odtud do pankrácké věznice. Dne 26. května 1949 zemřel na následky zranění, která mu způsobili vyšetřovatelé při výsleších – oficiální záznam tvrdí na oboustranný zápal plic (tato verze byla zpochybněna spoluvězni). Pohřeb se konal 1. června 1949 na městském hřbitově v Přerově za asistence StB. Hrob Oldřicha Vodičky byl zrušen komunistickým režimem v srpnu 1982. Po roce 1989 z iniciativy Klubu angažovaných nestraníků v Přerově zrodila myšlenka obnovit Vodičkův hrob na městském hřbitově. Za finančního přispění města a řady spolkových organizací (např. Československé obce legionářské, Českého svazu bojovníků za svobodu, Konfederace politických vězňů) byl také postaven nový náhrobník. K jeho odhalení došlo 4. května 1995, v průběhu oslav výročí osvobození od nacismu.

 

Vilém Steinmann

Žil ve Vlkoši v letech 1892 - 1899. Pozdější profesor brněnské konzervatoře, profesor Janáčkovy akademie muzických umění, zakladatel pěveckého sdružení OPUS, hudební skladatel.



Vilém Formánek

Poštmistr a skvělý muzikant - virtuos na housle, člen císařské kapely ve Vídni, velmi pozvedl hudební život v naší obci, sestavil výborný sokolský pěvecký sbor. Působil u nás v letech 1918 až 1929.



Marta Drotnerová
národní umělkyně a primabalerína Národního divadla v Praze

Paní Marta Drottnerová, provdaná Blažková, tanečnice, baletka, choreografka, pedagožka. Narodila se 26.8.1941 v Kvasicích. Vyrůstala ve Zlíně, ale "první dětské krůčky" si odbyla ve Vlkoši u Přerova. Její otec, Bohumil, byl hostinským na Kanovsku. Do první třídy obecné školy chodila od 1.9.1947 ve Vlkoši. Ve druhé třídě se rodina 13.12.1948 odstěhovala do Kvasic. Marta Drottnerová byla dlouholetou členkou a později primabalerínou (1966-1990) Národního divadla v Praze, od roku 1975 nejmladší národní umělkyní. V roce 2016 oslavila 75. narozeniny.

 

P. Jan Horák

Působil ve Vlkoši v letech 1917 - 1930 a je autorem obsáhlého díla O TÉ NAŠÍ HANÉ, ve kterém zachytil podrobně historii Vlkoše a okolních vesnic.



František Skopalík
čestný občan obce Vlkoš
1822 - 1891

Narodil se 18. června 1822 v Záhlinicích, tedy před 185 lety a zemřel 2. března 1891. Byl pohřben na novém hřbitově v Záhlinicích, který sám založil a vzorně ošetřoval.
František Skopalík pro svoje zásluhy o pokrok v zemědělství byl právem zařazen mezi zemědělské buditele. Zažil ještě dobu poddanství. Již v 19 letech začal hospodařit na rodném gruntě, a přestože měl jenom "národní školu", nabyl vlastní pílí neobyčejného duševního rozhledu. Brzy si začíná všímat národního života a všeho, co by vedlo k povznesení selského stavu a venkova vůbec.
Roku 1857 provádí v Záhlinicích dobrovolné scelování pozemků, první na Moravě. Když byl zvolen do zemského sněmu, podal návrh scelování zákona. Měl čilé styky s českými buditeli, přispívá do tehdejších novin (Hospodářské noviny, Moravská Orlice a jiné). Psal do různých časopisů a zabýval se dějinami a místopisem. Ve své obci zakládá pamětní knihu, pořádá archiv a zakládá knihovnu.
Od roku 1861 byl zástupcem selského stavu na zemském sněmu a od roku 1879 do své smrti na Říšské radě ve Vídni. Na zemský sněm mu nabízelo mandát vždy několik okresů.
Svému hanáckému kroji zůstal věrný do smrti a chodil tak i na dvorní hostiny.
V muzeu Fr. Skopalíka v Záhlinicích je listina s přiznáním čestného občanství obce Vlkoš u Přerova z roku 1861.

informace byly čerpány z almanachu 700 LET OBCE VLKOŠ a z KRONIKY OBCE VLKOŠ, VLKOŠSKÝ ZPRAVODAJ (červenec 2003, č. 1, str. 2)
Ing. Fr. Minařík - z "VLKOŠSKÝ ZPRAVODAJ" duben 2004, číslo 1, str. 8
Florian Kroupa - z "VLKOŠSKÝ ZPRAVODAJ" prosinec 2003, číslo 3, str. 2
František Skopalík - z "VLKOŠSKÝ ZPRAVODAJ" duben 2007, číslo 1, str. 6
Josef Macháček - z "VLKOŠSKÝ ZPRAVODAJ" prosinec 2005, číslo 3-4, str. 5